Už jsem poezie někoho jiného

Domů - Neřeknu „na návštěvě“ A neřeknu „domů“. Láska je jako ohnivá pec: A přesto je prsten velká věc, A přesto...

Spálil jsem to! Nemůžete milovat něco vzdáleného... cizince... Nechte svou duši roztrhat tímto „nemožným“... A vaše srdce je těžké - vždyť si pamatuje všechno...

Nikomu tě nedám!" ...Jsi cizinec a já jsem taky cizinec. Nebrečím, jen mlčím. To není možné, všemu rozumím.

A já půjdu, tichý a vážný, skrz zmrzlý topolový systém. Jako svátek, zbarvený radostí, zase ne nenávistný a ne cizí. A rozptýlit bolest, jako...

Pro mě - sluneční světlo a sice nahé, ale již nevyspalé stromy. Pro mě teplý vítr překvapením třepotá mými řasami a... rozzuřeně budu číst poezii.

Sdružovali i ty, kteří již vydali 5-6 básnických sbírek, jsou členy Svazu spisovatelů Ruska a SSSR, ... Čtu cizí básně?

Koneckonců už v noci nebrečím. Nese mě neznámá síla. Únava se šíří přes vaše ramena. Ale sním o tobě stejně jako předtím: Mosty a bronzový jezdec,...

A já jsem ve stínu urážek, ty nervózně běžíš dolů, házíš klíči, aniž bys zavolal výtah. Blízko, ale daleko, že nemůžeš dosáhnout rukou, jsi vedle mě, ale už cizinec,

Básně, které jsou nám blízké, Podělme se navzájembásně... už jsem srdečně plakala... Nebe, jsem jen žena,

Přečtěte si celý text básně - Jsi pro mě cizinec a ne cizinec.... Jsi mi cizinec a ne cizinec, Native a ne... Domů - Neřeknu „navštívit“, A neřeknu „domů“.

Když nezpívám veselé písně. Nemám rád otevřený cynismus, nevěřím v nadšení a také: Když cizinec čte mé dopisy, dívá se mi přes rameno.

Ale vím, bohužel, vím jistě - už nikdy nepřijdeš. V tomto podivném, neradostném světě. Život může být slepý a hloupý. Vy a já jsme od nynějška cizinci.

„Od té doby uplynulo mnoho času:...“ Od té doby uplynulo mnoho času: ... Když jsem sám, a hlasy cizích lidí. Neslyšený, nepotřebný, cizí a temný,

Všechny předchozí dovednosti již nejsou vhodné. Nevím co mám dělat a jak. Jsi unavený. Žádáte o zadržování. Už jsi v mém náručí. "Vidíš, jak je nebe modré? Slyšíš...

Citace: 116 -

Básně V úvodu k jedné z mých prvních publikací... Líbily se mi básně o potoce, o knihovně, o tramvaji, „Káním se: osud mi už není cizí,“...

Už to není děsivé... Obnažil jsem svou duši poezií, teď jsem viditelný a čitelný pro všechny. Jsem jako průhledné sklo: zářím ve slunečním světle, jiskřícím odrazem.

Ale už jsem cítil, že v tom tichu něco houstne,něco číhá. Moje básně byly velmi upřímné, velmi hudební, ale zjevně nebyly vhodné pro...