Proplétám se větrem v dechu

Proplétám se s větrem v dechu, s teplým světlem v zářivém pohledu. Teď zrnko písku, pak najednou planeta, jsem s tebou nebe i peklo... jsem s tebou nekonečné moře,

Kapka něhy mi tepe v žilách a vetne ji vítr do mého dechu, oči si hladím jasným sluncem - jsi můj hlavní vektor v životě... Myšlenky bodají jako vosy:

Proplétám se s větrem v dechu, s teplým světlem v zářivém pohledu. Teď zrnko písku, pak najednou planeta, jsem s tebou nebe i peklo... jsem s tebou nekonečné moře,

Proplétám se s větrem v dechu, s teplým světlem v zářivém pohledu. Teď zrnko písku, pak najednou planeta, jsem s tebou nebe i peklo... jsem s tebou nekonečné moře,

Vliv je patrný, pomyslím si: "Ahoj! Slyšíš lehké zašustění... Jsem tvůj," přiznal tlustý letní obyvatel... Dechem jsem vetkán do větru,

Proplétám se s větrem v dechu, s teplým světlem v zářivém pohledu. Buď zrnko písku, pak najednou planeta, jsem s tebou nebe i peklo... jsem s tebou donekonečna...

a já říkám „miluji“ a v mé lásce se každý stane přesným, laskavým a správným. Vítr se vplétal do moře, zrodil píšťalku, hrál si s odstíny kadeří...

Plášť tančí v objetí větru, Dává dech podzimu, Kudrny zčernají pod baretem, ... A já mohu sdílet, S tebou, kapku ohně. © Boris Veter 113.

A oheň... fascinoval svým tancem a sotva slyšitelným praskáním a za oknemzačala vánice a šustění a vrzání kymácejících se stromů se prolínalo se zvukem kvílejícího větru...

Zůstanu u moře s rozbitým korytem, opláchnu si v něm své moly prožrané srdce... naslouchám hlasu tichého větru nad útesem. ... jsem propleten s větrem v mém dechu,

A zpěvákův bohatý hlas se prolínal se střídáním akordů. S důvěrou v křídla a přízračný vítr výšin jsem vstoupil do prázdna a ztuhl pod nebem.

Dělám ze sebe muže. A tak to najdeme, vyjedeme na pobřeží. Už k nám doléhá namodralý vítr. Země se krátkým šplouchnutím promění ve vodu. vychovávám...

Zadržel jsem dech, mé tělo zesláblo. ... Znovu zafoukal chladný vítr a přinesl vůni noci. ... Šustění listí harmonicky propletené tichem, ...

Tady ve výšce je vzduch chladný a svěží, dech pouště k nám nedoléhá. Bez generace se to ale stále neobejde. Jsem první, kdo si všiml, jak...

Jsem vetkán do vláken deště a láskyplně s nimi splývám. ... Dnes splynu s větrem, - Jsem jeho dech... Budu ho mít zítra, Ne-li včera!

Moje žena! "Jsme jedno," řekla. – Jeden dech, jedna duše, jedna myšlenka a jedna touha. Kdyby to nebylo, nikdy bych ti nepatřil.

Jsem s tebou každou chvíli. Celý život je naplněn tebou!!! ... Můj nejjemnější, teplý vítr. Znovu se mě dotkneš... Jsem v tommůj dech je propleten s větrem.

Vítr šuměl v korunách stromů, oheň praskal, vlny jezera byly tiché... Odněkud z dálky se ozývalo jemné zvonění, proplétalo se to zvuky nočního lesa, ...

Morvain vítr. "Že ve vás tento čaroděj nebude..." Sverre se odmlčel, když zvážil vážnost podmínek, "alespoň dokud jsem tady." - Slibuji. Dokud jsi se mnou...

Bylinky studený dech. Teklo to podél silnice. Brouk letěl. ... A nebe se mračí a vítr se řítí k nám, ... Slyšel jsem všechno, všechno - a zpěv večerní trávy,