Proč mě tolik nenávidíš poezii

Proč mě tak nenávidíš a proč si mě tolik nevážíš? S i bez důvodu mě pokaždé urazíš. Koneckonců, víš, nemůžeš urazit...

Proč mě zase nenávidíš, když na mě v mysli házíš bláto? A neskrýváš svůj hněv. Vidíš ve mně jen to špatné, na tom, že ne...

Topím se sám ve svém smutku a nemohu, bohužel, jít s tebou. Utopím svůj pohled v oceánu. Tvé nevyhnutelně modré oči. Ale stojí pořád stejně...

Ztrácet se s tebou? Proč mě něžně miluješ? A zlobíš se svými pocity? Jen nás dva tak trápíš, Tvá mysl bojuje s tvým srdcem.

proč mě nenávidíš? Co ve vás vyvolalo znechucení? Nevidíš mě ve svém životě, možná se někdo jiný zamiloval? Možná někdo ve svých slibech...

Teď jsi to ty, kdo mě nenávidí, ale později bude všechno jinak. Nenávist opět vystřídají útoky lásky. Víš, tohle se stává vždycky.

Proč mě nenávidíš, řekni mi to? Protože jsem tě miloval? Protože já sám, pláč v noci, jsem ti dal celou svou duši?

Oh, proč mě nenávidíš. Proč tě tak bolí? Sám to nevidíš? Že jsem rukojmí pocitů, ale dost. mám duše dost...

Ale sNenávidím se stejnou silou. Za všechnu bolest, kterou jsi přinesl. Protože tam bylo moře slz. Tolik jsem chtěl být s tebou. Myslel jsem, že jsi jen můj. Ale vyhnal jsi mě...

Pes Vím, že mě nenávidíš Je to stále blíž k lhostejnosti... že se všechno stalo, jak jsi řekl, pokračuji v pohybu dolů Čím dál horší to pro mě bude...

ღNenávidím tě, že si se mnou hraješ...Ale miluju tě....protože...to děláš tak krásně...ღ. Zoufale chci říct, jak moc tě nenávidím.

Ale láska ve mně zapustila kořeny příliš hluboko! Nečteš básně, které píšu... Jsi zaneprázdněný... Ne... Takhle ne... Nezajímáš se... Už na tebe nečekám...

Což je mi tak často dáváno za příklad. Vytahují je, chlupaté, ze skříně... Které jsou tak lichotivé a falešné! Nesnáším svět, kde nejste nikoho, kde se každý bojí pravdy...

A všechno není tak... Ale proč se cítím osamělý, Když jsi vedle mě, Duše, slova se vzdálila, A kde je šílenství lásky... Věnoval jsem ti básně,

Řekni mi, nenávidíš mě..? Nebo jen pohrdáš, nemlč... Řekni mi, jak tak dovedně míříš na mé zlomyslné srdce, nekřič.

Ale kdybys věděl, jak často ve spánku pláču, Když sním o něčem, co bývalo skutečností... Ty a já jsme udělali spoustu hloupostí, Ale to není vážné - stává se to...

Tvoje hloupé boty a to, co mě udělalopochopit. / Nenávidím to tak smrtelně, že jsem začal psát poezii. / A nenávidím tvé lži, / a že máš pravdu...

Proč jsi tak zoufale štědrý? To teplo je na mě moc. Jsem slabý. Ostatně i to je pro mě kuriozita. Že někomu utřu slzy. Ručně...

Zatím jsi tady zaregistrovaný, děti mi daly souhlas a ty jsi vlezl do sudu. Nejprve řekla: „Ano,“ a pak začala spiknout. Proč mě tak nenávidíš?

Nezdravíš mě. Projdete kolem. Nechceš si mě jen všimnout. Proč mě tak nenávidíš? Ale miluji tě.