Pamatuji si toho klukovského autora

Pamatuji si, jak se zavíraly základní školy v malých vesnicích,... Později jsem slyšel, že můj otec prosil o odpuštění, ale tak co - silně jsem...

Místo odměny za výbornou střelbu jsem byl za takovou střelbu vykázán. V dubnu 1944 mi byla udělena hodnost mladšího...

Poslední, co si pamatuji, je, že jsem sám ležel v teple a toulal se po podlaze chaty... A nejen to, ale než jsem se stačil dostat ze záškrtu, ten kluk...

Otřel jsem pot. Udusily ho výpary a saze: Dům od domu se šířil velký požár. A pamatuji si, že jsem řekl: "Děkuji, chlapče!" - A...

Víte, nenacházím žádný důkaz, že by se Stalin choval ke svému otci zvlášť dobře. Ano, můj otec se stal slavným brzy. Ale ne proto, že je Stalin jeho...

Pamatuji si toho kluka. Byl nejobyčejnější: Studoval na běžné škole, Sloužil v běžném stavebním praporu. Poté pracoval na stavbě,

Dá mi nějaký esesák kulku do břicha... A já budu bos, beze jména a slávy... Vzpomínám si na mrtvého muže v poli. Dav zatracených pomněnek

Že jsem mohl, ale nepodařilo se mi je zachránit, -. O tom to není, ale přesto, přesto... Pamatuješ si, Aljošo: chatrč u Borisova... Jak se ten chlapec vrátí s námi.

Ivan Moroz čte báseň Eleny Dolgikh „Ale já jsem svého dědečka neviděl...“. Ale neviděl jsemdědečku, nepřišel s... Vzpomínám si... Major přivezl chlapce na lafetě.

Nemohl jsem se s tebou ani rozloučit. V tu časnou červnovou hodinu: ... to si pamatuji všude. Byl věrný sám sobě... Chlapec ho sleduje. Řekl:

Požádal jsem syna o kus papíru. Trochu se podíval a zeptal se: "Řekni mi, co se stalo dál." Kdo zemřel. A kdo zůstal naživu? Řekl: "Nepamatuji si...

Musel jsem přijít k matce. Pěstovat chleba, sekat trávu. ... Je to pořád jen kluk! ... Pamatuješ si, jak v červenci?“ Jen sedím vedle tebe.

A nabídl jsem mu zábavu - neuvěřitelnou, ale velmi jednoduchou. ... Odpovím vám jménem dnešního Rutlanda - a jménem chlapce, kterým Rutland byl...

Zeptal jsem se jí - ten hubený kluk s bílou kočkou v náručí? Není to jako... žena řekla – samozřejmě si pamatuji! špička jejího ocasu byla černá! dobrá věc...

A čím dál jsem četl, tím víc jsem byl přesvědčený, že autor této úžasné věci... a často házel oblázky, zvláště mířil do okna toho chlapce.

Nepamatuji si, co jsem tehdy napsal. ... Autor vyprávěl, že se narodil v malé vesnici, studoval na venkovské škole, kde byl velmi milý, dobrý učitel.

Říkám si, proč si pamatuji jméno toho psa, čeho mám plnou hlavu? ... že ten samý Pavlík, kterého měl autor rád víc než ostatní klukytvůj...

Myslím, že toto je můj projekt: Všichni tito lidé, bez ohledu na jejich motivy, mají jedno společné: ... ale říká: „Pamatuji si toto tričko, ale nepamatuji si, kdo ho měl na sobě.

Pamatuji si, jak stránky šustily, hlasitě, zlověstně, jako křídla celého hejna černých ptáků. ... Znal jsem jméno a příjmení toho chlapce a znal jsem jeho telefonní číslo.