Jsem si vědom veršů

Uvědomuji si, že existuje Láska... Cítím Tě, když se spojím s Nebem. Pro mysl Jsi daleko, ale jakmile se podívám na oblohu, cítím...

Uvědomuji si, že Bard je jako náústek, Píseň je jaderná nálož! Když slyším, že nikdo není věčný, odpovídám: „Tak se to říká...“ Uvědomuji si: „Básníci jsou svíčky a básně...

Uvědomuji si svůj vnitřní svět, který se skrývá hluboko ve mně. Ten, kdo...

Jsem si plně vědom své viny, má drahá. A žádám o odpuštění. Odpusť mi, má lásko. Vím, že to není jednoduché, chápu tě.

Stále častěji si uvědomuji, že s poezií nelze šetřit. Ne tvoje ubohá duše, ne tvůj život hemžící se hříchy. Básně jsou ještě horší než víno,

Stanu se ještě houževnatější, usměvavější a podle seznamu. Jednoho dne mě bude učit. Život může být tak nějak bez rizika. Jednoho dne si uvědomím, že jsem všechno udělal špatně

S láskou je konec. A uvědomuji si, že už mě vůbec nepotřebuješ. Vyčerpali jsme vztah ke dnu, Zastavení ohromeni na okraji.

Jsem jediný, kdo u ní hledá odpověď... Ne proto, že dělá světlo, ale protože světlo nepotřebuje. (Innokenty Annensky) ...

poezie, 20.04.2013 19:14; Setkání po roce - poezie, 16.04.2013 00:19; Jednoho dne zapomenu. ... básně, 15.02.2013 10:17; rozumím a rozumím.

Jmenuji se Evgenia Vavilova a poezii píšu od svých osmi let. Dříve jsem poezii vnímal jako můj oblíbený koníček, ale nyní si uvědomuji, že je spíše...

To je jen moje kreativita, plně si uvědomuji, že básně nejsou mistrovská díla, ale jsou moje.

Tuto svou podstatu si poprvé uvědomuji na svobodě. Takhle stojíš. Takže stojím – znějící, otevřená bolesti. září dodalo našim vlasům oranžový nádech...

Řekl jsem – a teď trpím. Tak se stydím za všechna slova, uvědomuji si a rozumím. Upřímně se tě ptám: Omlouvám se! Věř mi, bez tvého odpuštění. Nebude žádná radost duše...

Viděl jsem, jak vtrhla do oken jako špinavá, nestydatá žena. Nespavost soumraku, Slunce pod zemí... A nevědomky si uvědomujete štěstí, jako svůj dech.

Udělal jsem velkou chybu, uznávám ji a slibuji, že se to už nebude opakovat. Jsem si plně vědom své viny, Nechť se důvěra znovu zrodí jako dříve! Autor: Dina Belyanskaya.

Potřebuji toho, na jehož velké hrudi si uvědomuji: s ním se nebojím! Komu jsem jednou řekl: "Jdi pryč," uslyším odpověď: "Ne, zůstávám." Velitel 18. prosince 2015.

Křičte do celého světa: Jsem velmi unavená!!! Navždy zapomeň na problémy a smutek, spěchal bych si uzdravit rány teď, na moři... Ale znovu a znovu, tvrdohlavý život, já...

Uvědomuji si chybu. A je mi to moc líto. ---. Píšu ti svůj poslední dopis. Mnohotvárná Tatiana. Píši vám... můj poslední dopis... Můj poslední... vzkaz na rozloučenou...

Básně Olgy Galaktionové. 06.10.2019. Zrcadla. Odrážím se v zrcadlech. V různých inkarnacích: ... Jaká nádherná past! Uvědomuji si, aniž bych věřil svým očím:.