Chodím bloudím houpu se

Bloudím temnou ulicí svého rodného města po radostné dovolené, hlava je mi těžká, jdu, bloudím, kolébám se na obrubnících, klopýtam, stojím lucerny, shrbený

Zvlhly, zvadly a přestaly se kývat. Zralé bochníky ležely na zemi. A z práce se najednou stala fuška. ...A kráčím v tichu lesa. Ty, rowane, řekni mi...

Jako bych chtěl něco říct... ještě nevím, co říct. Ano, jdu. jdu. Cizinci jistě vědí... Delírium v polospánku, „děkuji“ v objetí, víno...

Šel jsem na lov na zavolání instinktu, svlečený. Sobotní ráno je jako zvláštní a zrádný sen. ... chodím a bloudím, uvědomuji si, že je to marné - opravdu -.

Jsem ztracen v zemi, kterou jsem si sám vytvořil, ničemu nerozumím a bloudím nahodile jako slepý... v myšlenkách jdu znovu a znovu k tobě. Pamatuji si naše hádky jako dítě.

Jedu znovu do rodného Irkutska. Staré zapomenuté dvory. A na křižovatkách úzkých uliček... Kdo řekl? Nechci poslouchat. Tento nesmysl fatálních frází.

Dobrý den! Seznamte se - jsem malé chlupaté kotě. Jmenuji se Desi. Narodil jsem se přesně v roce... Chodím, bloudím, kolébám se. Vzdychám při chůzi. Teď padnu!

Všechny články jsou poskládány do řetězu a působí jako nesmysl. Pořádek a chaos společně oslavují mír. Ale já ne... chodím po suchu, chodím po teplé zemi, chodím po lehké zemi. Do mého domova.

Básním, teču a kolébám se, řádím, bloudím, vznáším se aHoupu se, bloudím... Místnost se točí dokola Jdu na vrchol, Místnost se točí, jdu...

Kráčím... ztrácím se v polospánkovém deliriu... bloudím po rovných liniích... houpám se po nakloněných... houpám se dozadu... letím do neznáma... toužím po životě.

Díval jsem se do sebe, jako do studny. Díval jsem se do sebe, jako do studny, A viděl jsem, jako v deliriu, Jako malý... Kráčím, kolébám se jako opilec.

kolébám se. Jdu do kabiny s hrnkem. Kéž bych mohl šlapat tvrději. Nevylévejte tu vodu... Jsem v deliriu... Chci tak moc pít... A v kabině je dítě.

Být tlustý je nesmysl; nevede to ke ztrátě hmotnosti. Bitsukha vyrostla, ale její břicho zůstalo. Přátelé se stále smějí mé tehdejší důvěře, že jsem to nebyl já...

Procházím místností, podlaha se pode mnou třese jako paluba lodi v bouři. Pohupuji se s ním, kolébám se ze strany na stranu...

Fotbal miluji, Spartaku fandím od roku 1939, ... pokračoval jsem ve švihu a po pár minutách jsem řekl: „Mariku, zapiš to...

AB907 (II.217); A vlčí smrt mě dožene - jsem tu jen krátce! ... v Peredelkino] P950s (II, 596); Kráčíte po ojíněné cestě jako po matné podlaze.

Je to delirium, sen nemocné duše. A vím, že moje smutná melodie všechny nudí. Ale není to moje chyba... Nech mě jít do hrobu. Pouze tam mohu a pouze v něm.

Já takyJednou nebo teď se opustím. Houpu se houpám se, když ještě chodím. Neštěkej na mě zuby elegiemi a eklogy. Zatím mohu mluvit, ne-li blouznit.