Běžím doháním sluníčko

Hluk ze silnice je nepříjemný; Vítr fouká jako hedvábí. Každý nádech vzduchu je cenný! Běžím, doháním slunce; Slunce mě honí, zajímalo by mě, kdo je tam za řekou!?

Úvod: (krát) Verš: Hluk silnice tě žene dál, Vítr šlehá jako hedvábí, Každý závan vzduchu je cenný. Běžím, doháním sluníčko...

Hluk silnice tě žene dál, Vítr šlehá jako hedvábí, Každý závan vzduchu je cenný. Běžím, honím slunce, slunce mě honí,

Hluk silnice tě žene dál, Vítr šlehá jako hedvábí, Každý závan vzduchu je cenný. Běžím, doháním sluníčko, sluníčko mě honí, přemýšlím, kdo je tam za řekou.

A E Běžím, sluníčko doháním, D Slunce mě honí. A C#m D Zajímalo by mě, kdo je tam za řekou? Hm E ​​​​Možná někdo blízký, někdo drahý. Refrén: A C#m F# D A já...

Jdu za slunečním paprskem, nezdržuj mě. I když je můj běh zatím nejistý, budu rychlejší než kůň, nebo dokonce, nebo dokonce. Černý kůň. Běžím, běžím, běžím,

E..............D Běžím, sluníčko doháním, D.. ... Vždyť já nevím kam, nevím kam běžím. V mé hlavě... Pravděpodobně mě potřebuje vidět jen slunce, Někdo...

Běhám po kraji oblohy, je to útěk nikam, bosýma nohama po obloze honím slunce. Běžím po kraji oblohy, je to útěk nikam, stejně tě někdy chytím.

Běžím po kraji oblohy, utíká to neznámo kam. Běhám bosý po obloze a honím se za sluncem. Běžím po kraji oblohy, utíká to neznámo kam. Stejně tě jednou chytím

Honím se za sluncem bosky po obloze. Běžím po okraji oblohy – utíká neznámo kam. Stejně tě jednou chytím. Slunce kreslí svůj hořící kruh

A já už dva roky hladovím, spím v oblečení zavšiveném, páchnu a sám nechápu, proč běhám. Slyšel jsem lidi říkat, že Židé ve Varšavě...

Běžím po okraji oblohy – utíká neznámo kam. Honím se za sluncem bosky po obloze. Běžím po okraji oblohy – utíká neznámo kam. Stejně tě jednou chytím

Běhám po kraji oblohy, je to útěk nikam, bosýma nohama po obloze honím slunce. Běžím po kraji oblohy, je to útěk nikam, stejně tě někdy chytím.

Startuji, běžím, doháním! Hrdě jsem se narovnal v ramenou, pozorně se podíval na monitor počítače v zrcadle a najednou si pomyslel: „Proč jsem to já...

Běžím po kraji oblohy, utíká to neznámo kam. Běhám bosý po obloze a honím se za sluncem. Běžím po kraji oblohy, utíká to neznámo kam. Stejně tě jednou chytím

A spěšně běžím po točitém schodišti a otevírám kované černé dveře... a paprsky slunce jsou jako lesk zlaté koruny v jeho kadeřích a vidím jeho kadeře v...

jáPsychicky doháním každý svůj cíl. Chci být „v kastě“. Sportují úspěšní, ambiciózní a sebevědomí lidé. Teď jsem mezi nimi a...

Slunce je tak málo známé. A hoří jasně a drsně. Studuji tě v kómatu. A já se na to dívám přes lupu. Běhám, bez dechu z běhu. Doháním a zase prohrávám.

Ale nevím, co je třeba udělat, aby se to nestalo. Stojím u svého stolu a odpovídám na lekci. ... Na konci hodiny běžím za učitelem. Dohoním ho na schodech.